Malá slečna s velkým autem
14. 2. 2007
Malá slečna s velkým autem
A jak pěkně s ním umí zaparkovat, říkají obdivně hlídači placených parkovišť, když uvidí ve svém rajónu Anetu Langerovou (19). Aneta řídí ráda a "horké chvíle ženy za volantem" pojímá jako výzvu.
Přijela jste na schůzku do centra Prahy autem - to tedy máte můj obdiv. Jak dlouho máte řidičák?
Od loňského listopadu, takže to bude za chvíli rok.
Zážitky z autoškoly máte ještě čerstvé. Jak bylo?
Asi ten nejhezčí zážitek mám z předposledního dne v autoškole, kdy instruktor řekl: "Když jste z těch Říčan, pojedeme tím směrem a vy mi to tam alespoň ukážete." Vyjeli jsme na dálnici a protože v pravém pruhu jela jako obvykle souvislá řada kamionů, nemohla jsem se mezi ně dostat, a tak jsem minula správný výjezd. Odbočila jsem až na dalším a moc jsem netušila, kde jsme se ocitli. Ale nic jsem neřekla a jela dál. A instruktor se smál - jako že aspoň díky mně pozná nový kraj. Ani nevím jak, dorazili jsme k nějaké silnici, kde vykřikl: "Tady už to znám!" To jsem si oddechla.
V Praze se orientujete?
Myslím, že mám obecně docela dobrý orientační smysl. Ale v Praze jsem dva roky a z toho sotva rok jezdím po městě autem, takže konkrétní místa poznávám, ale nemůžu si zapamatovat názvy ulic. Pořád se mi pletou.
Dalším ženským úskalím bývá couvání. Jak se s ním vyrovnáváte?
Mám Renault Megane, což je docela široké auto, takže parkování a couvání s ním je vždycky veselá záležitost. Pokaždé jsem hrozně ráda, když mě pán na placeném parkovišti pochválí, že ´taková malá slečna umí zaparkovat s takhle velkým autem´. Při couvání se mi občas stane, že se soustředím jen na jedno zrcátko a na druhé zapomenu. Zrovna nedávno jsem pozvala dva muzikanty, aby si s námi zahráli, a hned první večer, když jsme odjížděli ze zkušebny, jsem jim při couvání to jejich auto odřela. Naštěstí byli v pohodě.
Vy jste vlastně jako čerstvá řidička musela hned zvládat zimní silnice. Jak vám to šlo?
Zima je prima - hlavně na horách. Hrozně se mi líbí mít takovou tu "buňku", do které naskládám všechny věci na lyžování a odjedu někam hodně vysoko. Ráda jezdím lyžovat do zahraničí, zatím to bylo většinou Rakousko, teď bych chtěla do Francie nebo Švýcarska. Velká nevýhoda je, že jsem si nechala dát na auto široké pneumatiky, takže potom jedu jako na saních. Dolů to bylo pro mě pak těžší než vyjet nahoru. Tak jsem si pořídíla řetězy.
Vy umíte sama nasadit řetězy?
Musela jsem se to naučit, bohužel nebyl nikdo po ruce, kdo by mi pomohl.
Neuvažovala jste taky třeba o škole smyku?
Smyků se bojím, natolik zatím auto ovládat neumím. Škola mě zatím nenapadla, ale je to dobrý nápad, byla bych tak aspoň připravena na jakoukoliv situaci.
Kam kromě hor nejčastěji jezdíte? Předpokládám, že cestou na koncerty nesedíte za volantem vy...
Vždycky hodně bojuju, abych mohla řídit, ale bratr mě nechce pouštět samotnou na koncert a ani nazpět, abych nebyla unavená a nenabourala. Ale pro mě je příjemné řídit, protože si můžu přehrát v hlavě, co jsem na koncertě předvedla, a setřást cestou napětí.Nejvíc teď tedy jezdím po Praze a pak asi za tátou na chalupu, kterou má dvacet kilometrů od Říčan.
Cestou určitě posloucháte muziku, nebo se pletu?
Auto je moje nejoblíbenější místo pro poslech hudby. Když je to rychlá, rytmická muzika, dobře se na auto napojím a líp se mi řídí. Víc vnímám rytmus a různé momenty v muzice, kterých bych si připoslechu doma třeba ani nevšimla. Na plné pecky si pouštím jen některé skladby, protože potom musím hodně koukat do zrcátek, abych stíhala registrovat provoz.
Vaše první deska se jmenuje Spousta andělů. Máte také anděla strážného?
Myslím, že jo.
A už zasahoval na silnici?
Naštěstí zatím nemusel a doufám, že mi ani nedovolí něco provést.Zatím jsem jen dvakrát ´pokřtila´ auto, ale to se určitě stalo jen proto, aby se nemuselo přihodit nic horšího.
Jak k tomu došlo?
Jezdila jsem denně do školy, a jelikož nejsem ranní ptáče, byla jsem většinou nervózní, že opět nestíhám. A jednou jsem takhle právě jela z mírného kopečka a lovila přitom telefon, abych zavolala do školy, že mám zpoždění. Při nasazování handsfree jsem se na okamžik podívala jinam a zrovna v tu chvíli auta přede mnou zastavila. Všimla jsem si toho až na poslední chvíli, takže jsem ťukla do auta přede mnou. Řídil ho zrovna takový nepříjemný pán, který vylezl s šíleným výrazem, jako bych mu zrušila celé auto. Křičel na mě, přitom se nic nestalo - opravdu to byla jen rána do nárazníku.
A věděl aspoň, že seřval Anetu Langerovou?
To nevím, spíš mi to připadalo směšné. Odpověděla jsem mu, že nárazníky jsou od toho, aby se do nich naráželo.
Text: Martina Coufalová
A jak pěkně s ním umí zaparkovat, říkají obdivně hlídači placených parkovišť, když uvidí ve svém rajónu Anetu Langerovou (19). Aneta řídí ráda a "horké chvíle ženy za volantem" pojímá jako výzvu.
Přijela jste na schůzku do centra Prahy autem - to tedy máte můj obdiv. Jak dlouho máte řidičák?
Od loňského listopadu, takže to bude za chvíli rok.
Zážitky z autoškoly máte ještě čerstvé. Jak bylo?
Asi ten nejhezčí zážitek mám z předposledního dne v autoškole, kdy instruktor řekl: "Když jste z těch Říčan, pojedeme tím směrem a vy mi to tam alespoň ukážete." Vyjeli jsme na dálnici a protože v pravém pruhu jela jako obvykle souvislá řada kamionů, nemohla jsem se mezi ně dostat, a tak jsem minula správný výjezd. Odbočila jsem až na dalším a moc jsem netušila, kde jsme se ocitli. Ale nic jsem neřekla a jela dál. A instruktor se smál - jako že aspoň díky mně pozná nový kraj. Ani nevím jak, dorazili jsme k nějaké silnici, kde vykřikl: "Tady už to znám!" To jsem si oddechla.
V Praze se orientujete?
Myslím, že mám obecně docela dobrý orientační smysl. Ale v Praze jsem dva roky a z toho sotva rok jezdím po městě autem, takže konkrétní místa poznávám, ale nemůžu si zapamatovat názvy ulic. Pořád se mi pletou.
Dalším ženským úskalím bývá couvání. Jak se s ním vyrovnáváte?
Mám Renault Megane, což je docela široké auto, takže parkování a couvání s ním je vždycky veselá záležitost. Pokaždé jsem hrozně ráda, když mě pán na placeném parkovišti pochválí, že ´taková malá slečna umí zaparkovat s takhle velkým autem´. Při couvání se mi občas stane, že se soustředím jen na jedno zrcátko a na druhé zapomenu. Zrovna nedávno jsem pozvala dva muzikanty, aby si s námi zahráli, a hned první večer, když jsme odjížděli ze zkušebny, jsem jim při couvání to jejich auto odřela. Naštěstí byli v pohodě.
Vy jste vlastně jako čerstvá řidička musela hned zvládat zimní silnice. Jak vám to šlo?
Zima je prima - hlavně na horách. Hrozně se mi líbí mít takovou tu "buňku", do které naskládám všechny věci na lyžování a odjedu někam hodně vysoko. Ráda jezdím lyžovat do zahraničí, zatím to bylo většinou Rakousko, teď bych chtěla do Francie nebo Švýcarska. Velká nevýhoda je, že jsem si nechala dát na auto široké pneumatiky, takže potom jedu jako na saních. Dolů to bylo pro mě pak těžší než vyjet nahoru. Tak jsem si pořídíla řetězy.
Vy umíte sama nasadit řetězy?
Musela jsem se to naučit, bohužel nebyl nikdo po ruce, kdo by mi pomohl.
Neuvažovala jste taky třeba o škole smyku?
Smyků se bojím, natolik zatím auto ovládat neumím. Škola mě zatím nenapadla, ale je to dobrý nápad, byla bych tak aspoň připravena na jakoukoliv situaci.
Kam kromě hor nejčastěji jezdíte? Předpokládám, že cestou na koncerty nesedíte za volantem vy...
Vždycky hodně bojuju, abych mohla řídit, ale bratr mě nechce pouštět samotnou na koncert a ani nazpět, abych nebyla unavená a nenabourala. Ale pro mě je příjemné řídit, protože si můžu přehrát v hlavě, co jsem na koncertě předvedla, a setřást cestou napětí.Nejvíc teď tedy jezdím po Praze a pak asi za tátou na chalupu, kterou má dvacet kilometrů od Říčan.
Cestou určitě posloucháte muziku, nebo se pletu?
Auto je moje nejoblíbenější místo pro poslech hudby. Když je to rychlá, rytmická muzika, dobře se na auto napojím a líp se mi řídí. Víc vnímám rytmus a různé momenty v muzice, kterých bych si připoslechu doma třeba ani nevšimla. Na plné pecky si pouštím jen některé skladby, protože potom musím hodně koukat do zrcátek, abych stíhala registrovat provoz.
Vaše první deska se jmenuje Spousta andělů. Máte také anděla strážného?
Myslím, že jo.
A už zasahoval na silnici?
Naštěstí zatím nemusel a doufám, že mi ani nedovolí něco provést.Zatím jsem jen dvakrát ´pokřtila´ auto, ale to se určitě stalo jen proto, aby se nemuselo přihodit nic horšího.
Jak k tomu došlo?
Jezdila jsem denně do školy, a jelikož nejsem ranní ptáče, byla jsem většinou nervózní, že opět nestíhám. A jednou jsem takhle právě jela z mírného kopečka a lovila přitom telefon, abych zavolala do školy, že mám zpoždění. Při nasazování handsfree jsem se na okamžik podívala jinam a zrovna v tu chvíli auta přede mnou zastavila. Všimla jsem si toho až na poslední chvíli, takže jsem ťukla do auta přede mnou. Řídil ho zrovna takový nepříjemný pán, který vylezl s šíleným výrazem, jako bych mu zrušila celé auto. Křičel na mě, přitom se nic nestalo - opravdu to byla jen rána do nárazníku.
A věděl aspoň, že seřval Anetu Langerovou?
To nevím, spíš mi to připadalo směšné. Odpověděla jsem mu, že nárazníky jsou od toho, aby se do nich naráželo.
Text: Martina Coufalová
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
